Zahraniční zájezd BENELUX

Informační leták k zájezdu do BENELUXu.

Čas maturit se nezadržitelně přiblížil, což pro letošní ročník cestovního ruchu neznamenalo nic menšího, než zahraniční zájezd. Vpravdě řečeno studenti očekávali leccos a pod vrstvou nadšení, úsměvů a radosti, která po dobu cesty v autobuse vládla, se skrývalo nedefinované napětí. Jak by taky ne? – Vždyť je to součást praktické maturitní zkoušky! Čas ukázat, co všechno se za ty krátké čtyři roky studenti naučili, předvést to nejlepší, co ze sebe dokáží v náporu stresu vydolovat. A co si budeme – byli ve stresu!

Většina z nich země Beneluxu nikdy předtím nenavštívila, a tak provázení opravdu nemohlo probíhat bez přípravy. Se zběsilým tlukotem srdce prošli Amsterdamem, kde se seznámili s benevolentnějším způsobem života. Některým by vyhovoval, jiné odradil a šokoval.

Uskakování z cesty zběsilým cyklistům a všudypřítomné lehké aroma marihuany holt není pro každého. Oproti tomu malebné obchůdky s výlohami plnými lákavých vaflí, květinových cibulek a rozkošných dřeváčků musí potěšit i toho největšího morouse. Nejkrásnější pohled na město se ovšem naskytl z lodní paluby a dámy si jistě málem vykoukaly oči při prohlídce brusírny diamantů. V přepočtu se účastníkům zájezdu tolik peněz pohromadě asi už nikdy vidět nepoštěstí.

Vzrušení prvního dne s blížícím se večerem pomalu opadalo. Příjezd na ubytování do jednoho z mnoha nizozemských kempů proběhl v klidu a pokoji. Po náročné cestě a spoustě ujitých kilometrů byli někteří zřejmě vděční za sprchu a postel, do níž brzy zalehli a nabírali síly na další den, na jehož programu bylo malebné malé městečko Haarlem. Jaké to štěstí! – Městem zrovna projíždělo proslulé květinové korso.

Přes dvacet alegorických vozů posázených květy, z nichž vznikala naprosto úžasná umělecká díla, zaplňovalo hlavní ulici a vyvolávalo všeobecný zájem. V lidské tlačenici bylo sice obtížnější udělat si fotku, ale díky soustředění turistů právě na vozy zůstalo město jinak téměř liduprázdné. Prohlídka byla tedy velmi příjemná a následné posezení v kavárničce jakbysmet.

Z Haarlemu do Haagu, královského města. No, královské město si většina lidí představuje spíše asi jako historickou zástavbu, než ten moderní kolos překypující životem. Přemíru lidí ale trochu vykompenzovala další zastávka v přímořském letovisku Scheveningen. Krásná písčitá pláž koupající se v záři zapadajícího slunce – Idilka, ne? Třetí den se nesl v duchu poznání venkova a tradic. Žádný zájezd do Nizozemí se neobejde bez větrných mlýnů, symbolem Holandska, a ani tento nebyl výjimkou. Skupina navštívila oblast zvanou Zaanse Schaans, kde se klasických dřevěných mlýnů dochovalo nejvíc. Příjemnou procházku okolím kazil snad jen vítr, ale bez něj by to jaksi postrádalo tu správnou atmosféru. Lopatky mlýnů se tak divoce točily, stejně jako kola autobusu, který už mířil k další zastávce, kterou byla sýrárna. Po úžasném výkladu v češtině – či něčem příbuzném – od tamního rodáka, dostali studenti možnost sýry také ochutnat a koupit. Asi nikdo s prázdnou neodešel, ta chuť byla jednoduše skvělá! Ráno částečně odpočinkového dne strávila skupina v zábavním parku Walibi Word, jehož největším lákadlem byly horské dráhy. Ovšem i příznivci méně extrémních atrakcí si zde přišli na své. Mohli zkusit třeba klasický řetízkový kolotoč, či snad ruské kolo, podle chuti.

A po uplynutí času vymezeného na zábavu zbývalo už poslední město z celého Nizozemí, Utrecht. Jakmile prohlídka skončila, čekala studenty poslední noc v kempu a ráno přesun do Belgie, přesněji do Antverp a Gentu. V Antverpách probíhaly bohužel rozsáhlé stavební práce, což jim trochu ubíralo na půvabu, Gent však vše vylepšil. Krásné historické centrum bylo skvělou branou pro vstup do samotného srdce Belgie.

Nikdo by asi nečekal, že v centru Bruselu se najde klidné a pěkné ubytování, ale stalo se a první ze dvou nocí strávených v Belgii byla na spadnutí, aniž se někdo pořádně nadál. Stejně rychle utekl i další den strávený v hlavním městě. Prohlídka toho nejnutnějšího uběhla jako lusknutím prstu, volný program ještě rychleji a najednou seděli všichni zase v autobuse připravení a natěšení na cestu domů. Pár hodin si ale museli přeci jen ještě počkat, protože do cesty se jim připletl Lucemburk. Takové město přece nemohli vynechat!

Ale i tyto poslední hodiny utekly a autobus konečně vyjel. Nic na plat, ač byl zájezd nakonec podařený a vidělo se toho spoustu, doma je doma a nejspíš každý už se těšil na domácí jídlo a chtěl se pochlubit se zážitky, kterých jistě bylo hodně.

Fotografie Fotografie Fotografie Fotografie Fotografie Fotografie Fotografie

Vloženo: 9. května 2018, Jana Očadlíková, 4.A

další aktuality »